Zavržená láska 5.díl
"Ó pardon vyznáš se." udiveně se na mě podíval a díky tomu jsem se zase usmála.Jízda byla tichá, ale všimla jsem si jak po mě tu a tam pokukuje (samozřejmě sem si toho všimla jen díky tomu že jsem na něm přímo visela očima. Vypadal úžasně pod černým trikem s mírným výstřihem se mu rýsovali svaly. "Co po mě tak pokukuješ?" zeptal se mě z úsměvem na tváři. Cítila jsem jak rudnu. Sakra, přemýšlej Car jak z toho ven?! A v tom mě to napadlo-zahraju to do outu. "Jsi ve městě nový nevím jestli se tady vyznáš." Jen se ušklíbl "Neměj obavy, ale my máme jiný problém." "A jaký?" zeptala jsem se nechápavě. "Všechny kavárny jsou zavřené." Trochu jsem zesmutněla, už to vypadalo vážně nadějně. Proč se všechno skazí?! "Takže mi nezbývá než se tě zeptat, nezajdeš na kávu ke mě?" "Moc ráda." Probuď se Caroline! Jo, je to krasavec, ale snaž se být méně nápadná! Spomal..prostě STOP! Auto se vrhla do velmi prudké zatáčky až jsem trochu vyjekla. "Zapomněl jsem se ti zmínit že tu máme trochu prudší zatáčku." "Jo jasně, trochu prudší." Oba jsme se začali smát ani nevím jak jsme se objevili před jeho domem nebo spíš vilou, obrovskou vilou. Než jsem se dokázala vytrhnout z tranzu-jak jsem pohledem skenovala ten obrovský dům-Nik mi stihl otevřít dveře. Darovala jsem mu svůj děkovný úsměv a následovala jsem ho do domu. "To sis chtěl koupit opatství?" Nik se zasmál, "Ne kdysi jsme žili přesně tady." "Aha, žiješ tu jen ty a tvá sestra?" "Já, má sestra a mí dva bratři." "Takže máš dva bratry?" "Vlastně tři, ale jeden je nejspíš na cestách." "Jak se jmenují?" "Než ti je řeknu musím ti říct že máme poněkud výstřední jména, dostali jsme je po našich předcích." Přikývla jsem a on pokračoval. "Mí bratři se jmenují Elijah, Kol a ten na cestách je Finn. Někdy v budoucnu se s nimi určitě setkáš. Jsou strašně zvědaví co se děje v mém životě." Tomu jsem se musela zasmát. "O sledování života mi nic neříkej má máma je šerifka." "Ou, mám se začít bát že mi něco udělá?" Teď už jsme se smáli oba. Potom co smích utichl se mi Nik zadíval hluboce do očí a začal se přiklánět ke mě. Věděla jsem co přijde a vůbec mi to nevadilo. Proč by taky mělo že? Už nás rozdělovalo sotva pár centimetrů a on jen vyčkával jestli si to náhodou nerozmyslím když v tom..."Bratříčku ty jsi doma?" ozvalo se ze shora až teď jsem si všimla toho hukotu způsobeného duněním zřejmě co nejhlasitěji puštěných repráků. Všimla jsem si také jak Nik naštvaně stisknul čelist hluboce vydechnul a zavolal nahoru: "Kole, jsi to ty?" Jako odpověď se mu dostalo to že Kol-jak jsem zjistila scházel jen z rozeplou šedou košilí ze schodů vedoucích do patra. "Ou, ty tu máš návštěvu? Omlouvám se za vyrušení." Ucítila jsem jak si za mě-těsně za mě-stoupnul Nik a ochranářsky mi položil ruku kolem pasu-mě to samozřejmě nevadilo-"To nevadí,stejně už jsem na odchodu." Nik i s Kolem se na mě nechápavě podívali."Vždyť jsi teprve přišla." prohlásil Nik. "To já bych měl jít." řekl s mírným úsměvem. Nik se na mě podíval s prosbou v očích. "Dobře ještě tu chvíli zůstanu." Oba dva se usmáli. "Mimochodem já jsem Kol Mikaelson." řekl a políbil mi ruku přičemž se Nik zatvářil znechuceně. "Caroline Forbes." "Rád tě poznávám" "I já tebe." odpověděla jsem mu s úsměvem. Kol se zdá být milý.
--------------------------
Mezitím na oslavě
--------------------------
"Eleno?" "Co je Damone?" "Jak jsi mi říkala o té nové ve škole..." "Ano?" "Je upírka." "Cože?!" "No o to tu ani moc nejde, upírů je spousta, ale jde o bezpečnost Barbie." "Co je z Caroline?" "Zapletla se s jejím bratrem což znamená..." "Ó můj bože Caroline je sama s upírem! Co když se jí něco stane? Co když ji zabije? To se nesmí stát! Udělej něco Damone, prosím!"